jack off || ch.8

14. listopadu 2017 v 0:20 | soul♡burn |  jack off

Vzhledem k tomu, že blog zamořuju jen tímhle komickým cyklem... well, you have what you have, kids. Ale určitě začnu přidávat i něco jiného - na odlehčení. Přemýšlím ale, jestli vás BTS už trochu... neunavují? >.>

Jinak ke kapitole... předem upozorňuji, že nemám žádné zkušenosti s psychiatrickými léčebnami, takže vás směle prosím, abyste to brali s rezervou.


▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

od: Min♥Yoongi
už se nemusíš o svoje city bát, romeo... nebo máš radši, hm, hoseok?

Prohlížel si přijatou zprávu znovu a znovu se zatajeným dechem. Měl za to, že si Yoongi nic nepamatoval, ačkoli musel uznat, že ho to zjištění trochu potěšilo. Nicméně teď věděl kdo je, čímž mu, upřímně, tak trochu zkazil srandu. Předpokládal, že teď se z nich stane duo podobné Tomu a Jerrymu, otázkou však bylo - kdo bude kdo? Hoseok se rychle vzpamatoval a jako provokatér, kterým byl, Yoongimu zakrátko odepsal. Mrzelo ho, že nemohl vidět jeho tvář, když si zprávu přečetl - jistě to stálo za to. Vážně si ale Yoongi pamatoval celý večer? Hoseok zamyšleně svraštil obočí a opřel se zpátky do židle, načež schoval telefon zpátky do kapsy.

"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil ho po chvíli známý hluboký hlas. Rychle vzhlédnul a vyskočil na nohy, aby se vzápětí mohl široce usmát a vtáhnout si do náruče o něco vyššího chlapce.

"Tae!" zavýskal pak jako dítě a div se zuby neohnal po ruce sestřičky, která ho chytila za rameno, když chlapce v objetí přímo drtil. Otráveně mlaskla, a když se Hoseok konečně ohlédnul a mladšího pustil, sjela ho káravým pohledem.

"Kolikrát vám mám říkat, že-" Sestra však byla okamžitě umlčena rázným pohybem ruky.

"Omlouvám se, sestři. Kdyby byl mrtvej, ujišťuji vás, že bych se ho ani nedotkl, ale jak můžete vidět..." sjel chlapce před sebou významně pohledem, "řekl bych, že odvádíte skvělou práci," pokrčil pak rameny a chytil vykuleného chlapce za ruku, táhnuv ho ven ze dveří budovy.

"No páni, hyung... já koukám!" dostalo se pak Hoseokovi pobaveného uznání.

"Jen aby mi potom nezrušili kvůli tobě vycházky." Provinile zvedl k chlapci pohled a s malým úsměvem ho vedl hlouběji do veliké zahrady, která objektu dominovala. Aspoň něco je tady hezký, pomyslel si, když v ruce svíral mladšího studenou a kostnatou dlaň, jejíž stranu hladil zlehka palcem.

"Promiň, Tae, ale ta ženská mě točí už od chvíle, co jsem tady byl prvně," ohlédl se pak se skřípěním zubů.

"Je pravda, že má službu pokaždý, když přijdeš," ušklíbl se Taehyung pobaveně a s malým úsměvem pak následoval Hoseoka, oči přimknuté k jejich spojeným rukám. Netrvalo dlouho, než došli do odlehlejší části rozlehlé zeleně a posadili se na zpola ztrouchnivělou lavičku pod starým, přesto zachovalým dubem.

"Promiň, že jsem nepřišel dřív, ale... Včera jsem měl akci a víš jaký to je s kocovinou a tak..." povzdechl si Hoseok, byť doopravdy ničeho nelitoval, protože - haló, Min Yoongi; roztomilý opilý Min Yoongi. A Taehyung... mu pravdaže nikam utéct nemohl. Zasmál by se, ale vzhledem k situaci by mu za to morální body asi nepřidali. Taehyung jen pohodil hlavou a s krátkým zavrtěním dal Hoseokovi najevo, že se nemá za co omlouvat.

"Stejně jsem měl sezení. Jsem rád, že jsi vůbec přišel, ještě, abych si stěžoval. Vždyť si jedinej, komu za něco takovýho stojím..." uchechtl se pak nervózně, zatímco si nevědomky pohrával s jejich propletenými prsty a dumal nad tím, co asi zrovna dělala jeho matka. Hoseok se chvíli kousal do rtu, než si jejich ruce přetáhl do klína.

"Podívej se na mě," přikázal pak. Mladší pomalu zvedl hlavu s propadlými tvářemi a svůj pohled ukotvil v Hoseokových tmavých očích.

"A poslouchej mě dobře, nebudu to opakovat," upozornil jej pak vážným tónem. Taehyung se jen pousmál a ignoroval letmý mrazík, který mu přejel po páteři, když se k němu Hoseok naklonil, až se jejich čela málem dotýkala.

"Ty mi budeš stát vždycky za cokoli a kdykoli. Pomohl jsi mi, jakože kurva pomohl a celá tahle situace je prostě nefér. A nebudu tě litovat, vím, jak to nesnášíš. Já jen - jsi můj nejlepší kamarád, i když mě mrzí, žes mi nic neřekl." Hoseok to nevydržel a překvapeného chlapce si stáhl do hrubého objetí. Taehyung se zakuckal, silný stisk kolem boků mu nedovoloval pořádně dýchat, zatímco kolem Hoseoka automaticky obmotával vlastní paže.

"Tohle prostě není fér," povzdechl si Hoseok, když bez ostychu hladil mladšího chlapce ve vlasech, pohled upřený kamsi do změti bílých růží daleko za nimi. Taehyung byl něco; někdo, koho si nemohl dovolit ztratit. Byl klíčem k jeho momentálnímu a nutno dodat šťastnému životu. Navíc byl sobec - Taehyunga zkrátka potřeboval a bylo mu fuk, jestli by se mladší chlapec přeci jen necítil líp, kdyby tu už... prostě nebyl. A i když byl zavřený v psychiatrické léčebně - no, pořád měl dovolené návštěvy a to Hoseokovi stačilo.

Taehyung potlačil třas, jenž se o něj zlomyslně pokoušel a s hořkým úspěchem ignoroval tlak na hrudi, zatímco se mu Hoseok svými štíhlými prsty hrabal ve vlasech. Jeho horký dech se mu zakusoval do odhaleného ramene díky krátkým rukávům slabého trička, které měl na sobě. Nasucho polkl, a aniž by otevřel oči, užíval si tepla, kterého se mu dostávalo. Díky podváze často trpěl zimnicí a špatným prokrvováním končetin.

Navíc... tepla lidského těla si zrovna moc neužil. Alespoň za těch posledních šest měsíců co tu trčel. A bonus? Byl to Hoseok, kdo ho objímal. Ani si nevšiml, že se jeho tělo začalo otřásat, jakmile ho začal hladit po zádech s uklidňujícím "šššš". S roztřeseným dechem si tak olízl slané rty a Hoseoka objal pevněji.

"Promiň, hyung, že jsem-" odmlčel se, aby potlačil vzlyk, "že jsem se tak blbě rozhodl a nic ti neřekl."

▬▬▬▬

"No vy jste ho teda zase zřídil!" spráskla ruce sestra, jakmile se vrátila zpátky k recepci. Hoseok se jen ušklíbl, neřekl však nic. Kdo zřídil koho... Nějak si totiž nebyl jistý, nechal však tu protivnou ženskou v tom, ať už si o něm myslela cokoli. Stále totiž cítil, že měl staženou hruď a poněkud ztěžka se mu dýchalo. Dokázal se ale přetvařovat natolik dobře, že nikdo nic nepoznal. Proč tu ale pořád stál? Inu...

"Můžu-" přistoupil blíž k recepci s hlubokým nádechem, "můžu se vás na něco zeptat?" Sestřička - postarší vyšší dáma s věčně otráveným pohledem, kdykoliv Hoseok přišel, zvedla hlavu. V očích už měla jasně vypsanou otázku, co tu ten spratek ještě chtěl, pomalu však pokynula hlavou.

"Jak je na tom? Jako... doopravdy?" zeptal se s vážným pohledem. Sestra si hlasitě povzdechla.

"Jste sice jediný, kdo za ním chodí, neznamená to ale, že máte nárok na jakékoliv informace. Je mi líto, nejste rodina ani opatrovník," zavrtěla přísně hlavou. Hoseok si frustrovaně povzdechl. Ta baba mu nikdy nic neřekla, doufal však, že jednou přeci jen povolí.

"Ale..." Hoseok nadějně zvedl hlavu, "vzhledem k tomu, že už je to půl roku a nikdo z rodinných příslušníků se neobjevil..." kousala si ret - snad jakoby se přemlouvala. "Když si zajdete za doktorkou, která ho ošetřuje..."

"Myslíte, že mi řekne víc?!" vyhrkl, zatímco se horlivě nakláněl přes desku vysokého pultu. Sestřička jen pokrčila rameny a začala se věnovat papírům před sebou.

"Zkuste mě ale zmínit a pana Kima už neuvidíte." Hoseok div radostí nevyskočil do vzduchu, když se hluboce ukláněl.

"Děkuju, děkuju, děkuju!" Už už se natahoval po klice, když si uvědomil, že neví, v čí péči Taehyung vlastně byl... Ale vzhledem k tomu, že se jen zřídka bavili o jeho léčení, to bylo pochopitelné. Taehyung o tom jen nerad mluvil a Hoseok to respektoval; vyprávěl mu tak radši o tom, jaký měl den, jaká byla akce, jak provokoval svého nevlastního mladšího bratra, anebo... Ne, o Yoongim s Taehyungem ještě nemluvil. A drogy? Už přeci nebral; byl čistý... Alespoň to mu rád tvrdil.

Sestra zvedla oči, když neuslyšela známé klapnutí plastových dveří a pozvedla obočí, když před pultem spatřila opět černovlasého chlapce.

"Přejete si?" Hoseok se nervózně pousmál.

"Jen... Kdo se o Taeho stará?" Sestřička se uchechtla, "to zálěží... Různě." Však ta baba moc dobře věděla, co po ní Hoseok chtěl! Povzdechl si proto a s těžkým přemlouváním se na sestru mile usmál.

"Prosím?"
▬▬▬▬▬

"Nebudu s tebou spát."

"Seš sladkej, když se takhle tváříš."

"Řekl jsem, že ne."

"Tak si klekni, princezno."

"Víš co? Seru na to, nic nechci."

"Počkej," nadechl se Namjoon, když se zvedal ze svého křesla, aby mladšího chlapce zastavil.

"Pusť mě!" ohnal se po něm, jakmile si ho otočil za ramena k sobě a ne zrovna šetrně ho přirazil ke stěně vedle dveří.

"Sakra uklidni se, kluku," zavrčel Namjoon, když se mu Jungkook snažil vyškubnout a zesílil stisk. Mladší se přestal vzpouzet a se vzdorem v očích sledoval blondýnovu uvolněnou tvář.

"Nic ti ani nedám, leda že by sis to rozmyslel, místo toho mám na tebe teď otázku. Vlastně na tvýho bratra," oznámil mu klidně. Jungkook pozvedl obočí a čekal, co dalšího z blondýna vypadne. "Možná... Víš, kdo je Yoongi?"

Nejistě přikývl, "um, ten... co se baví s... uh... Ji-Jiminem?" Samozřejmě, že věděl, kdo je Yoongi; Min Yoongi. Ten, kolem kterého se Jimin pořád ochomýtá a kouká na něj jak na svatý obrázek. A když už byla řeč o Jiminovi... Vlastně ne - nechtěl se o něm bavit. Proč se ho ale Namjoon ptal na Yoongiho? A co to mělo společného s tím hadem Hoseokem? Hádal, že mu něco uniklo.

"Jo, jo - ten co se baví s Jiminem," přikývl Namjoon, "včera... jsem ho nechal se trochu opít," protože to ten idiot už potřeboval, "a myslím," ne, že bych ho s ním nechal schválně... "že zůstal s tvým bratrem. Trošku jsem si pak pokecal se Seokjinem, takže jsem o něm ztratil přehled." Namjoonovi neuniklo, když mladší překvapeně škubl obočím, když se zmínil o Seokjinovi. Pobaveně se v duchu ušklíbl. Věděl Seokjin, kde se Jungkookie teď nacházel?

"A? Sorry, ale tvůj večer mě fakt nezajímá," odfrkl si tmavovlásek, proč mu to Namjoon vykládal?

"Opatrně," protočil očima blondýn. "Já jen... Vyřiď Hoseokovi, že si vybral špatnou osobu. A ty videa - ať se jich radši zbaví. S Yoongim si není radno zahrávat, i když většinou jen vrčí, viděl jsem ho i kousnout, takže..."

Jungkook svraštil obočí. Videa? Špatná osoba?

"Nevím, o čem to tu blábolíš," povzdechl si pak. Proč ho pořád někdo zatahoval do problémů jeho bratra? Nevlastního ještě k tomu. A ty drogy, pro který mu jako otrok musel chodit k úchylovi jako byl Namjoon? Měl už toho akorát dost. Ať si pro to chodí sám, feťák. Pak ho ale bliklo.

"Um... Řekls videa?" Namjoon přikývl. Nečekal, že by o něčem z toho Jungkook věděl.

"Jasně... Vyřídím mu to, teď mě pusť." Jungkook se pak lehce vykroutil z Namjoonova, už volného, sevření a bez dalších slov odešel. Jakmile se za ním zaklaply dveře, rozlil se mu po tváři zlomyslný úšklebek. "Min Yoongi a videa, huh?"

« chapter 7 || chapter 9 »
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | 14. listopadu 2017 v 7:44 | Reagovat

Už je tu Taehyungie Q_Q Bože, ja tie diely nechcem (ale chcem).
Áno Kookie, najlepšie je vedieť, že Yoongi je ten okolo ktorého je vždy Jiminie. Najlepšie poznvacie znamenie :D

2 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | 14. listopadu 2017 v 7:46 | Reagovat

Inak, poviedok na BTS nie je nikdy dosť. Len ich sem pekne daj *-*

3 eni eni | Web | 16. listopadu 2017 v 22:17 | Reagovat

Mám pocit, že budu trpět. Že budu trpět, že jo?! Co děláš Taemu, Tae je zlatíčko, zlatíčkům se neubližuje! :D Ach jo, rozhodně budu trpět.

Miluju tvoje ukončování kapitol, vážně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama