jack off || ch.5

2. listopadu 2017 v 10:00 | soul♡burn |  jack off


▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

"Au, to zabolelo, Jiminie."

To se vsaď, zasyčel v duchu Jimin, zatímco dál zmrazeně stál na místě. Vyšší chlapec s jemnými rysy v obličeji a hnědými vlasy jej skenoval ublíženým pohledem. Pak se ale usmál.

"Tenhle pohled znám. Pořád jsi na mě naštvaný, Jiminie? Díváš se na mě jako rozzuřený štěně."

"Ušetři mě toho, Seokjine, prosím," zavrčel Jimin, zatímco odolával nutkání couvnout, když se k němu začal starší chlapec přibližovat.

"Kookie si vybral sám, neházej vinu na mě," pokrčil rameny, když se zastavil až u něj. Jimin ho propaloval očima zpod tmavé ofiny, zatímco v duchu počítal do deseti. Nechtěl tu udělat scénu. Ne s ním a hlavně ne kvůli Jungkookovi. Pořád to totiž bolelo. A nechtěl Seokjinovi udělat tu radost.

"Kde je Yoongi, musím ho najít," vydechl nakonec unaveně, když Seokjina bez dalšího pohledu obešel. Jakoby tam vůbec nebyl - ignorovat ho bude prostě nejlepší. Starší se za Jiminem se zamáváním otočil, než mu zmizel z dohledu. Ignoroval zvědavé pohledy ostatních a šuškání, když se začal sám prodírat lidmi do své kuchyně.

"Namjoone?" pozvedl obočí, když u baru uviděl známou tvář. Mladší se otočil za svým jménem a jemně se ušklíbl, když uviděl staršího chlapce.

"Neboj. Nevyužívám tvůj večírek pro svůj business," mrkl na hnědovláska a přátelsky ho objal rukou kolem ramen. Seokjin si odfrkl, ale Namjoona neodstrčil.

"I když mi už trošku chybí Kookieho pozornost," ucítil Joonův horký dech, když se k němu nahnul. Seokjin jen zatnul čelist a natáhl se pro jednoho z panáků.

Proklatej Hoseok.

▬▬▬▬▬

"Pomalu, srdíčko," smál se Hoseok, když vedl opilého Yoongiho prázdnou ulicí. Yoongi se ho zoufale přidržoval, jakoby na tom závisel celý jeho život, zatímco se snažil nepozvracet se. A to měl jen pár skleniček. Možná. Nebyl si úplně jistý. Na tom už ale nezáleželo, bylo mu mizerně.

"Hmmm, tak se podíváme." Hoseok se zastavil, nechal Yoongiho, aby ho z boku objal, zatímco se mu čelem opíral o rameno a snažil se překonat spánek a nutkání zvracet najednou. Snad má s sebou peněženku, modlil se v duchu Hoseok, když začal Yoongimu prohrabávat kapsy. Naštěstí pro něj, Yoongi peněženku měl. S úlevou vytáhl jeho občanku, aby zjistil, kam ho odvést. Snažil se ignorovat dřímajícího chlapce na svém rameni, když na mobilu zapínal mapy. Přísahal by, že ho Yoongi trochu poslintal...

"Máš štěstí, že to není tak daleko," usmál se, když mu dával peněženku zpátky do kapsy i s dalším drobným předmětem navíc.

"I když bych si tě tam nejradši nechal o něco dýl..." zamumlal, když prsty zaplul do jemné změti Yoongiho vlasů a pomalu se jimi prohrabával. Starší jen spokojeně zapředl a obličejem se zabořil do jamky mezi Hoseokovo ramenem a krkem. Tmavovlásek jen zhluboka vydechl, když skrz látku ucítil Yoongiho horký dech na své kůži.

"Tak pojď," rozhodl Hoseok po chvíli, ač se mu nechtělo. Jenže pohled na spícího Yoongiho na svém rameni ho tak trochu rozechvíval a nemohl si dovolit, aby se nad chlapcem rozplýval uprostřed silnice. Navíc, když byl opilý... Ačkoliv mu to hrálo do karet.

Naposledy proto Yoongiho pohladil po tváři a s letmým polibkem na temeno hlavy rozmotal jeho ruce na svém boku, aby ho mohl znovu podepřít. Chtěl, aby si starší ráno všechno pamatoval? Nebyl si jistý. Ale rozhodně chtěl, aby Yoongi našel jeho malý dárek...

▬▬▬▬▬

Jimin neměl daleko od toho, aby do sebe kopl hned několik panáků najednou. Nejdřív Seokjin a teď on? Útrpně se mračil nad myšlenkou, jak život uměl být někdy ironický. Chtěl jen najít svého nejlepšího kamaráda. A místo toho tu byl on... Vlastně ani nevěděl, proč už se dávno neotočil a neodešel. Proč tu vůbec stál dál a snažil se vyhnout pohledu, kterým si ho prohlížel.

"Hyung?" ozvalo se nejistě. Jakoby se chtěl ujistit, že vidí dobře. Že nemá třeba halucinace. S těžkým dopadem skla na desku stolu položil zpola prázdnou skleničku a nemotorně se zvedl z matrace.

"Hyung, co tady děláš?" vyloudil ze sebe opilým hlasem, když se blížil k překvapenému chlapci u dveří.

Jimin nasucho polkl a pomalými kroky odcouval až k tmavému dřevu, ze kterého byly dveře vyrobeny. Chladná klika ho nepříjemně tlačila do boku, ale to se mu dařilo úspěšně ignorovat, protože Jungkook už byl těsně před ním. Do nosu ho okamžitě praštila vůně alkoholu a jemu došlo, že je mladší chlapec opilý.

"Panebože Jungkooku, kdo ti to nalil?" hlesl iritovaně. Jungkook se jen zahihňal a mírně zavrtěl hlavou. Jimin znovu polkl, když si mladšího chlapce prohlížel zblízka. Jak dlouho to už je? přemítal.

Jungkook měl červené tváře a skelné oči, kterýma se zvědavě vpíjel do Jiminových. Tak čisté a nevinné. Trhaně vydechl, když se odhodlal zvednout dlaň a zlehka ji přitisknout k chlapcově teplé tváři.

"Hyung..." vydechl Jungkook a se zavřenými víčky se opřel do chlapcova doteku, zatímco volnou ruku položil na jeho bok.

Prosím.

"Jsem tady," hlesl Jimin nejistě, zatímco ignoroval své roztřesené tělo.

Stop.

"Chyběl jsi mi, hyung," přiznal mladší, když otevřel oči. Skenoval Jiminovu tvář, jakoby něco hledal. Něco důležitého; něco, co by nemělo upadnout do zapomnění; to co bylo jen mezi nimi.

"Seš opilej," odsekl, zatímco atmosféra mezi nimi houstla. Neuvědomuješ si, co mi tu vykládáš... Proč si tě Seokjin nehlídá.
Jenže Jungkook jakoby neslyšel. S posledním horkým výdechem se pomalu přimkl k Jiminovým plným rtům. Jimin ztuhl, jeho ruka na chlapcově tváři ztuhla; všechno jakoby se kolem nich v mžiku zastavilo. Jen Jiminovo srdce neúprosně bušilo mimo jeho obvyklý rytmus.

Jungkook se proti němu opatrně pohnul. Jiminovy rty byly tak měkké, skoro zapomněl jaký to je pocit líbat ho. Známá chuť Jiminových rtů mu přinesla zpátky všechny vzpomínky. A i když byl sotva střízlivý, všechno se mu plně vybavilo: Jiminův stydlivý úsměv, když ho prvně políbil, Jiminovy plné tváře a malé dlaně, jeho stehna, jeho smích a oči, které se vždycky ztrácely, kdykoli se smál... To, jak se o něho staral, jak sexy dokázal být, jak ho dokázal rozveselit a jaké pocity v něm vzbuzoval, když měl možnost sledovat jeho klidnou tvář, když spal...

Překvapeně vydechl, když mu starší zničehonic vyšel vstříc, prsty ve tmavých vlasech. Jungkook poslušně pootevřel rty, aby ho po nich mohl starší polaskat jazykem, než vplul hladce dovnitř. Nebylo to vůbec vášnivé. Spíš jen opatrné prozkoumávání a laskání, zatímco jeden druhému tiše vzdychal do rtů.

Když se od sebe odtrhli, Jimin odolával nutkání Jungkooka srazit na postel, anebo utéct. Nějak si nemohl vybrat. Pomalu si přejel po svých zrudlých, napuchlých rtech, zatímco si prsty prohrábl vlasy.

"Kookie..." nadechl se, ale zase zmlkl. Nevěděl, co vlastně říct. Byl zmatený. Jedním pohybem proto od sebe mladšího odstrčil a stiskl kliku. Promiň. Bez dalších slov pak vyběhl z pokoje.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eni eni | Web | 3. listopadu 2017 v 13:56 | Reagovat

Jak je možné, že jsem s další a další kapitolou víc a víc zmatená. Vážně bych si přála, abych to teď četla po druhé. U každého konce trpím :D Každopádně ale jinak stále obdivuju tvé psaní a teď se jdu zahrabat a potichu si trpět a čekat na další kapitolu.

2 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | 3. listopadu 2017 v 18:10 | Reagovat

Keď si spomeniem, čo všetko sa tu udeje a čo ešte vlastne som sa dočítala, keď som to čítala prvý raz. Naozaj sa teším na ďalšie diely (teda až na tie, kde je Taehyungie - za tie ťa chcem stále zabiť, pretože to čo si mu urobila)

3 soul♡burn soul♡burn | Web | 5. listopadu 2017 v 22:02 | Reagovat

[1]: Je to možné zcela dost dobře, často totiž zapomínám, že to co vím já, neví čtenáři. >D Tak jen tiše doufám, že to překousnete a že se časem zlepším.

[2]: Dávám ti velké hug za to, že to čteš znovu, i když nemusíš, protože víš, jak to bude pokračovat. ;_; No jo, Taehyung... (:

4 eni eni | Web | 5. listopadu 2017 v 22:09 | Reagovat

[3]: Hej, já to myslela na příběh :D Rozhodně jsem si nevšimla, že by tam byl problém s tímhle (ale naprosto to chápu, já zapomínám skoro pořád, že čtenáři neví, co já, a pak se divím, co to sakra píšu :D) Vlastně spíš oceňuju, že si kapitoly drží napětí (ačkoliv já trpím, ehm...)

A můžete mě prosím v těch komentářích přestat děsit tím, co se stane?! :D

5 soul♡burn soul♡burn | Web | 5. listopadu 2017 v 22:23 | Reagovat

[4]: Ach! :D Tak jsem hned klidnější. Uhmm, tak to tě další kapitolou nepotěším, konec bude zase vtipně ukončený. :D

Ber to pozitivně, aspoň se můžeš víc těšit! >D

6 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | 5. listopadu 2017 v 23:35 | Reagovat

[3]:  Ja si vždy rada prečítam niečo, čo pokladám za dobre a patrí to k mojim obľúbeným veciam. Aj keď mám občas (často) chuť ťa zabiť :)

Ako.... nebudem tu písať to, čo som zažívala pri Taehyungiem. Pretože nechcem, aby som nejako prezrádzala. Ale .... chcela som ťa zabiť za to. Ale zasa som bola ohromená, že take veci dokážeš napísať

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama