it were stars [shining through your eyes] || úvod

25. listopadu 2017 v 19:35 | soul♡burn |  it were stars [shining through your eyes]

"prolog"


▬▬▬▬▬▬▬▬

Min Yoongi se bál lidí - tak trochu. Byl schopen propálit jim díru do lebky, kdykoli jim nebojácně opětoval pohled do očí. Bušení srdce, zpocené dlaně a hořký odpor před nimi mohl lehce skrýt, stačilo, aby se tvářil neprůstřelně. Tak jako vždycky. Jediný, komu však lhát nedokázal, byl vlastní odraz v zrcadle. Jen tehdy se jeho pohled zachvěl a ona pečlivě postavená fasáda se rozpadla na desítky malých kousků. Nesnášel, když se cítil poníženě sám před sebou a kdykoli mu stud zbarvil tváře do karmínové a hladká kůže vlhla pod tlakem horkých slz, pouze tehdy si přiznal své pravé nechutné já. Plakal s pohledem upřeným do zrcadla a tu dojemně tragickou scénu si nechával vpálit do paměti - nejlépe tak, aby ji před sebou viděl kdykoli zavřel oči. Jako permanentní tetování na vnitřní straně víček.

Yoongi žil sám v malém pronajatém bytě v zapadlé části Soulu. Když ho v sedmnácti vyhodili ze školy za obvinění z užívání drog, vyhodili ho tím prakticky i z domu - rodiče s ním po něčem takovém nechtěli mít nic společného, přetrhali s ním veškerá pouta a Yoongiho se směšně malou taškou vyhodili na ulici. Byl ostudou rodiny. A Yoongi, bez peněz a zázemí, cítil poprvé ve svém životě úlevu - nemusel se bát, že na něj jeho otec ještě někdy vztáhne ruku. Měl už po krk schovávání všech těch barevných modřin; na těle i uvnitř sebe a přijímání nadávek a urážek se zaťatými pěstmi před vlastní matkou. Daegu pro něj znamenalo jen vztek a znechucení. Miloval ho a stejně tak nenáviděl. A tak své osmnácté narozeniny oslavil jednosměrným lístkem do Soulu. Zpátky by se vrátil jedině na pohřeb svého otce - aby mu mohl plivnout do mrtvolné tváře.

Možná to znělo jako klišé, možná byl jeho příběh jen jedním z mnoha dalších a Min Yoongi vlastně nebyl ničím výjimečným. Bylo by ale smutné, kdyby jeho příběh zůstal nevyřčeným. Možná že potom by jeho duše konečně našla klid - alespoň to si Kim Namjoon myslel, když našel jeho tělo viset bezvládně ze stromu uprostřed lesa.

« obsah || chapter 1 »
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 21:07 | Reagovat

Dobre...neviem, čo na toto povedať. Ale ako, som zvedavá, čo s týmto chystáš o.o

2 eni eni | Web | 26. listopadu 2017 v 14:19 | Reagovat

Mám chuť tě klepnout za další angst a zároveň tě požádat, abys mě to naučila psát. Bude to utrpění, že jo O.o Zatraceně, mám husinu a jsem zvědavá. A dále uctívám tvůj styl psaní.

3 soul♡burn soul♡burn | Web | 26. listopadu 2017 v 17:57 | Reagovat

[1]: co s tím chystám? no, mnoho zábavy samozřejmě! :)

[2]: na to, že jsem absolutní amatér v psaní takových složitých věcí jako je angst, tak mi tohle hodně lichotí :D děkuju, vážím si toho ♡

4 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 18:35 | Reagovat

[3]: Ja som to tušila. Zas to vidím na rozcítenie mojej osoby, každým jedným novým dielom.

5 Kaspi Kaspi | 28. listopadu 2017 v 18:42 | Reagovat

Toto je něco tak nechutného a děsivého, že mi je z toho špatně od žaludku. Ale takové povídky mám nejraději. Takové, které nemůžu číst a hltám každé slovo...jak ironický by bylo, kdybych napsala, že se těším na první díl?

6 soul♡burn soul♡burn | Web | 2. prosince 2017 v 15:26 | Reagovat

[5]: nevím, jak moc zvráceně to bude znít, když řeknu, že jsem ráda za tvůj komentář a pocity, ale i tak ti děkuju! doufám, že tím nezklamu.

7 Eliss Eliss | Web | 2. prosince 2017 v 17:19 | Reagovat

To vypadá moc dobře!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama