jack off || ch.4

26. října 2017 v 10:00 | soul♡burn |  jack off


▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Nebylo to sice přivítání snů, ale aspoň jim ten idiot nezabouchl zase hned před nosem.

"V celé své kráse," zabručel Yoongi mimo pozdravu. Brunet s podivným úsměvem, jenž Yoongimu přišel krapet strašidelný, se se založenýma rukama opíral o futra a měřil si Yoongiho pohledem.

"Nekecali, fakt s tebou nebude moc sranda," zhodnotil po chvíli skoro až smutně, než se v další vteřině otočil a hbitě zase odhopkal zpátky do nitra domu.

Yoongi protočil panenky a sjel hihňajícího se Jimina pohledem, než se opatrným krokem vydal za tím pošukem.

"Hyung, počkej!" zavolal na Yoongiho mladší a rychle ho dohnal. "Vážně vypadám jako tvoje štěně?" zeptal se pak tlumeně, zatímco se zvědavě rozhlížel kolem. Ne že by se dočkal odpovědi.

Vnitřek domu byl celkem útulný. Nic přepychového, jen moderní nábytek a drahá televize, ale nic, co by vás nutilo otvírat pusu úžasem. Jimin si se zájmem prohlížel rodinné fotografie umístěné různě na zdech. Vypadalo to na šťastnou rodinu, na většině z nich byl pohledný chlapec, od batolete až do-

"Seokjin?!" vypískl Jimin překvapeně a jen taktak se vyhnul velkému květináči, kdyby ho Yoongi hrubě nenasměroval správným směrem. "Zkus tu nic nezničit, Žeryku," ušklíbl se na něj provokativně, ignoruje Jiminův vyděšený výraz.

Kim Seokjin? Panebože...

Jiminovi se okamžitě zježily všechny chlupy na těle. Tak moc doufal, že se mu dneska vyhne a bum! Je u jeho nejlepšího kamaráda doma. "Yoongs... Vyřídíme to rychle, že jo," zakňučel prosebně, když svého hyunga tahal za rukáv jako malé dítě.

Jakmile vešli hloub do vnitřku domu, otočilo se na ně hned několik zvědavých hlav. Zatímco Yoongi se většinu lidí snažil ignorovat, Jimin rozdával pozdravy na všechny strany, byť byl pěkně nervózní. Po chvíli se ošil: "Hyung... jdu najít koupelnu, pak tě doženu," zamumlal, aby ho bylo přes hudbu, která se linula domem, slyšet. Yoongi přikývl a došel do prostorné kuchyně, kde přesně jak čekal, bylo na baru několik skleniček a lahve alkoholu s džusy a limonádami. Yoongi se ušklíbl, jakmile zavadil pohledem o právě upíjejícího blondýna.

"Hej."

"Co to- ah, to jsi ty."

"Ahoj, Joonie," usmál se Yoongi a opřel se vedle svého dlouholetého kamaráda. Namjoon mu vrátil spiklenecký úšklebek a nabídl staršímu skleničku s neznámým obsahem.

"No tak, snad mě neurazíš, sám jsem ti to namíchal," uklidňoval Namjoon Yoongiho se smíchem, když viděl, jak starší chlapec propaloval skleničku pohledem.

"Namjoone, víš, že s tím nejsem... dobrej," povzdechl si Yoongi, když poraženecky přikládal ústa k chladnému sklu.

"Vím, ale jedna sklenička tě nezabije," mrkl na něj blondýn pobaveně.

Asi si nevzpomínal, jak dopadl naposledy...
▬▬▬▬

"Kookie!" zvolal zvesela černovlasý chlapec, když se mezi futry objevila známá postava.

"Máš?" nenechal chlapce ani promluvit, když k němu natahoval ruku z houpacího křesla. Mladší mu věnoval jeden ze svých otrávených pohledů a s jemným zašustěním hodil průhledný pytlíček po svém bratrovi.

"Choď si pro to sám, nejsem žádnej tvůj poskok, Hoseoku." Starší se pobaveně ušklíbl.

"Hoseoku? Kde je tvůj respekt, škvrně," zavrčel výhružně, když si s něhou v očích prohlížel obsah sáčku.

"Nevzpomínám si, že bych nějakej měl," zamumlal mladší spíš jen pro sebe, když se svalil na Hoseokovu postel. Nejistě si skousl ret, když si jeho bratr zkušeně vysypal trošku prášku na desku stolu, načež si ho srovnal do úzké lajničky a bez váhání ji vsál do sebe. Odporná fetka, pomyslel si v duchu znechuceně.

"Neboj se, květinko, hyung ví, co dělá." Jakoby mu Hoseok četl myšlenky, snažil se svého malého svěřence uklidnit.

"A ví Taehyung, co hyung dělá?" odsekl tiše. Hoseok se zamračil, tohle bolelo.

"Kookie," řekl s potemnělým pohledem, načež se s elánem zvedl ze svého křesla a sehnul se až nebezpečně blízko k mladšímu chlapci.

"Neříkej mi, že se mojí malý buzničce nelíbí Namjoonovo lízátko, hm?" naklonil hlavu s malým úsměvem.

"Pamatuju se, jak malý Jungkookie vždycky miloval cukrátka, tak si to zkus taky trochu užít, cítím se pak, jako bych tě využíval, dobře?" zašeptal horkým dechem a něžně políbil mladšího na čelo.

Když se pak od Jungkooka odklonil, neuniklo mu, jak mladší zatínal pěsti.

"Jestli chceš, dej si taky, uvolníš se," zamumlal pak, když se otáčel k odchodu. Hořce se usmál, když těsně po tom, co dveře zaklaply, uslyšel, jak do nich naráží polštář.

Taehyunga do toho netahej, bráško.

▬▬▬▬

"Jimi-Jimi-Jiminie!" tleskal do rytmu blonďatý chlapec zvesela, když se snažil vyškrábat do schodů. Bez úspěchu. Motala se mu hlava a cítil se... vtipně. Bylo mu jedno, že se mu cestou podařilo sejmout hned několik lidí, když se opileckou chůzí snažil prodrat skrz houstnoucí dav. Nevnímal štiplavou bolest, když ho několik rukou plesklo přes zadek, nebo když mu naopak na tváři přistála facka. Pravděpodobně za to bude ráno Namjoona proklínat, že ho nechal v tomhle stavu, aby se sám pohyboval po cizím domě, ale pro tuto chvíli mu bylo všechno jedno. Dokonce se i Namjoonovi svěřil o tom videu... Čehož bude stoprocentně litovat - pokud si na něco z toho ráno vůbec vzpomene.

"Kdepak je moje ště- Auuu..." zmlkl, když do někoho vrazil.

"Koukej, kam chodíš..." zamumlal, zatímco se zoufale přidržoval cizího těla, aby nespadl, jak se mu svět rozmotával ještě víc.

"Oh, Yoongi? Min Yoongi?" Co tu děláš, srdíčko.

Chlapec, do kterého narazil, se na Yoongiho usmíval svým perfektním úsměvem s perličkovou řadou zubů. Z tebe to táhne, krásko... nakrčil nos, když k němu Yoongi zvedl hlavu.

"Je to možný," zahihňal se, když si se zájmem prohlížel chlapcovu tvář. Vypadal mile. Alespoň z toho, co stihl pochytit, když se mu zrovna nemotal celý svět. Dokonce mu bylo i jedno, že se na něj tak tiskl. Vlastně to bylo celkem fajn, alespoň nějaká opora, když zdi zklamaly.

"Hledám svoje štěně, chudák, musí se teď někde krčit a brečet," ušklíbl se pobaveně.

"Chápu, tak pojď, půjdem ho najít spolu, hm? Co ty na to?" nabídl mu tmavovlasý chlapec s úsměvem, zatímco se snažil Yoongiho lépe podepřít a ne ho prakticky objímat, když už mu teda padl do náruče. Yoongi se jen široce usmál, až mu pomalu zmizely oči a dětským krokem vyšel vpřed.

"Jsem Hoseok," představil se mu tmavovlásek. Nevěděl úplně, o čem to Yoongi žvatlal, ale pravděpodobně mluvil o té přísavce, která ho všude doprovází. Park Jimin.

Když otevřel dveře, zatímco se na něj Yoongi zavěsil jako koala - což bylo vlastně roztomilé a Hoseok měl co dělat, aby se nerozpustil, když se kolem jeho trupu obmotaly dvě nemotorné porcelánové packy -, Jungkook byl pryč. Snad ho moc neurazil. Neměl si ale brát Taehyunga do pusy, pomyslel si, když za sebou zavíral dveře.

"Hyung, no tak," zasmál se zvonivě, když se chlapcova tvář tulila s jeho hrudí. Bylo mu jedno, jestli Yoongi uslyší, jak mu hlasitě bije srdce. Vlastně pochyboval, že se o něco takového Yoongi vůbec staral. Za střízliva možná, ale teď... Za střízliva by se k tobě hlavně vůbec netulil, Hoseokie.

Najednou mu v hlavě probleskla skvělá myšlenka.

"Pojď koťátko, posaď se tady."

▬▬▬▬

"Ty kreténe blbej!" křičel svým vysokým hlasem Jimin, po tom, co mu blondýn řekl, že Yoongi někam odešel. Opilý.

"Myslím, že moc dobře víš, jak na tom Yoongs je a stejně... Ne - zase?! To uděláš!" Nebylo tajemstvím, že Namjoon byl tak trochu idiot.

"Víš, jak to dopadlo minule..." řekl Jimin už klidněji a deprimovaně se opřel o linku.

Namjoon se pobaveně usmíval.

"Víš, Jiminie, není to tak, že by ten barák měl deset pater, nebo milion místností," uklidňoval mladšího blondýn, zatímco spokojeně upíjel ze své skleničky.

"Navíc je na mě zlej, zaslouží si to." Jimin se ušklíbl a rukou hrábl do mísy s brambrůky.

"Jdu ho najít a pak vypadnem," zamumlal a s malým pohlavkem nechal Namjoona samotného.

Do háje, zaklel v duchu, když se před ním objevila známá tvář.

"Nepřibližuj se ke mně, nebo budu křičet!"

"Aw, to zabolelo, hyung."

« ch. 3 || jung hoseok - backstory || ch. 5 »
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eni eni | Web | 26. října 2017 v 19:00 | Reagovat

Proč jsem se k tomu dostala až teď...?! Jsem zmatená a trpím. Ale momentálně jsem hlavně zmatená :D Má to takovou zvláštní atmosféru, ne moc často se vidí, aby někdo psal takhle syrový příběh. A jsem stále fascinovaná tvým psaním! U tebe to zní tak lehce, všechno pěkně plyne... jak to děláš :D

2 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | Web | 27. října 2017 v 7:42 | Reagovat

Koala Yoongi, to chcem domov. Úprimne, na Kookieho mieste nechodím iba vankúš do dverí...ale ja som ja no :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama