jack off || ch.1

16. října 2017 v 19:35 | soul♡burn |  jack off

První přepsaná kapitola Jack Off. Liší se jen v drobnostech, takže žádné velké změny. :) Enjoy!


▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Min Yoongi nebyl ranní ptáče. Neměl rád rána, neměl rád vstávání a rozhodně neměl rád školu. Kdyby se to ráno rozhodl zůstat radši doma, udělal by líp. Jenže osud s ním měl jiné plány, lepší a mnohem veselejší. A tak mohl nejhorší den jeho života v klidu začít.

"Stojíš mi v cestě."

"Yoongi! Bál jsem se, že už se neukážeš," oddechl si viditelně druhý chlapec s úsměvem, "už to vypadalo, že ses na mě zase vykašlal. Ale takhle máme ještě šanci!" Yoongi se zamračil. Na takovou dávku optimismu hned z rána neměl náladu. Ne, když doma stihl vypít jen dva šálky kávy. Potřeboval víc kofeinu...

"Jo, tohle... Myslím, že jsem to zapomněl doma. Promiň."

"Ale sakra Yoongi!" Veselý úsměv na chlapcových ústech povadl.

"Promiň, Jimine, to se stává... Tak zase jindy. A teď mi už konečně uhni."

Pětka z referátu byla totiž jen maličkost. Jimin se zamračil, uraženě našpulil rty a neochotně nechal Yoongiho projít ke své skřínce.

"Taky že se příště přidám k někomu jinýmu, jen abys věděl," zamumlal pak a mrzutého Yoongiho nechal v šatnách samotného. Yoongi rozhodně potřeboval víc kofeinu.

Park Jimin byl Yoongiho nejlepší přítel, znali se už odmala, ačkoli byl Jimin mladší. Byl jako jeho osobní talisman, vždycky po jeho boku. To on ho tahal všude možně, prolézal s ním bary a kluby, bral ho do kina, ven, nutil ho socializovat se... Yoongi si nebyl úplně jistý, jestli se mu to líbilo, ale byl to Jimin. Jimin a jeho malý, roztomilý ksichtík. Vždycky dostal přesně to, co si umanul. A kdo byl Yoongi, aby mu zvládl odporovat? Nikdo nedokázal říct Jiminovi ne. Ani Yoongi s pěti hrnky kofeinu v žilách.

▬▬▬▬

Bylo ráno. Pořád. A Jimin s ním nemluvil. Jak líp začít den, než naprostou lhostejností? Tak trochu. Jimin mu byl v tu chvíli docela dost dobře ukradený a měl k tomu sakra dobrý důvod.

Min Yoongi... měl totiž problém. Velký problém. Vlastně ani nevěděl, jak se mu to dokázalo podařit. V hodině. Nejistě se rozhlédl po třídě. Hodina chemie nebyla nikdy nijak záživná, přesto se modlil, aby ostatní dávali pozor a jemu tak věnovali nulovou pozornost. Tak nějak nestál o to, aby si někdo všiml jeho erekce.

"Umm... Mohl bych-" snažil se nezakoktat s rukou vztyčenou ve vzduchu, zatímco se celý rudý snažil zachytit profesorčinu pozornost a zároveň na sebe neupozornit ostatní. Profesorka jen mávla rukou, otrávená, že dokonce i žák, který prospí každou její hodinu, se snaží takhle chladnokrevně vytratit.

▬▬▬▬

Yoongi si za chůze nervózně stahoval lem černé uniformy níž, aby alespoň nějak zakryl viditelnou bouli ve svém rozkroku. Děkoval všem vyšším silám, že na chodbě nikoho nepotkal. Nevěděl, jak by snášel poznámky a pohledy ostatních, kdyby se o něm začalo šuškat.

Úlevou si oddechl, když za sebou po rychlé kontrole, že je na záchodech sám, zabouchl dveře kabinky. Několikrát se zhluboka nadechl, než si s jemným třasem uvolnil pásek a rozepnul knoflík. Jedním pohybem si stáhl kalhoty i se spodním prádlem až ke kolenům a uvolnil tak svůj plný rozkrok. Polkl a bez dalšího otálení stiskl svou délku v dlani.

Zavřel oči, několika táhlými pohyby nechal svou erekci naběhnout úplně. Roztřeseně vydechl, adrenalin mu proudil žilami. Tohle bylo vůbec poprvé, co se rozhodl vyhonit si ve škole. Jinou možnost ale neměl; musel se toho zbavit. A to rychle.

Yoongi zrychlil, zatímco se rezignovaně kousal do rtu, aby ze sebe nevydal žádný nežádoucí zvuk. Už tak stačilo, že ztěžka oddechoval a musel se opřít o počmáranou stěnu kabinky, aby ho najednou oslabené nohy vůbec udržely. Dráždil si špičku, s péčí kroužil palcem kolem úzké štěrbinky a dlaní přejížděl po naběhnuté žíle. Přemýšlel, jaké by bylo okusit teplo a vlhkost něčích úst. Dělat si to sám a nasucho nebylo zrovna vzrušující.

V podbřišku ucítil známé zašimrání. Hlavou praštil o stěnu za sebou, zatímco krátkými tahy nekontrolovatelně přirážel do svého klínu. Z úst mu utekl frustrovaný tón a oči se mu protočily v důlcích, jakmile během pár vteřin konečně dosáhl uvolnění s přidušeným stenem.

"Do háje," vydechl, zatímco se snažil všechno vstřebat s těžkým tepáním ve spáncích a slábnoucími koleny. Pro jistotu sklopil záchodové prkénko a pomalu se posadil. Těžce oddechoval, neschopen střízlivých myšlenek. Poprvé se udělal ve škole. Wow. Měl pocit, že by si to měl někam zapsat - do životních úspěchů, nebo tak.

Konečně se zvedl a natáhl si zpátky kalhoty. Prkénko nechal sklopené, spláchl a vyšel ven. Přešel k umyvadlům, důkladně si umyl ruce a opláchl si obličej studenou vodou. V zrcadle pak zkontroloval svůj odraz; vybledlé vlasy si několikrát prohrábl a upravil, otravnou ofinu si hodil zpátky do očí a narovnal si svou ledabyle uvázanou kravatu kolem krku a jakoby si právě nevyhonil na školních záchodech, se vrátil zpátky do třídy.

▬▬▬▬

Po škole Yoongiho čekalo překvapení. Když otevřel svou skřínku, na zem spadl malý černý předmět. Flash disk.

"Uh," nakrčil obočí, zatímco si prohlížel cizí předmět v ruce.

"To je tvoje?" otočil hlavu ke svému rameni, o které se opíral Jimin. Tmavovlasý jen zamručel a zvědavě si flashku prohlédl. Hned po první hodině za ním Jimin přišel s kelímkem ledové kávy z automatu. Usmíření proběhlo rychle.

"Mohl by ses podívat, co na ní je... Třeba tam bude něco, podle čeho poznáš, komu ji vrátit," nadhodil a objal Yoongiho kolem ramen. Starší jen cosi zamručel a flashku hodil nonšalantně do batohu. Stisk kolem ramen zesílil, když za sebou uslyšel otevírání cizí skřínky. Jimin mu nervózně dýchal za krk, Yoongi mohl cítit, jak celé jeho tělo ztuhlo.

Otráveně zakoulel očima, nechal však Jimina, aby se na něj dál tiskl, zatímco zamykal svůj zámek. Když znovu uslyšel zavírání plechu za sebou a následné kroky pryč, odpojil Jiminovy ruce a vymanil se z jeho sevření.

"Víš... Můžeš mu prostě říct, že nemáš zájem nebo tak něco a ne se na mě věšet kdykoli kolem tebe jen projde," otočil se k chlapci čelem a vyčítavě ho sjel pohledem. Na svůj osobní prostor si potrpěl, dokonce, i když šlo o Jimina.

"Ty to nechápeš, Yoongi." Jiminovy oči ztemněly, jakoby se celý stáhl do sebe.

"Jak chceš," odfrkl si Yoongi a přehodil si batoh přes rameno, "měj se," zamumlal pak a vydal se k odchodu. Jimin zůstal stát na místě a kousaje si spodní ret frustrovaně sbalil dlaně v pěsti.

▬▬▬▬

Když Yoongi dorazil domů, nechal tašku, aby se mu svezla z ramene a se zaduněním dopadla na podlahu. Hned poté se skácel do neustlané postele. Konečně byl doma. Pokud opomenul svůj ranní problém, zbytek dne už nějak přežil. Zhluboka nasál vůni aviváže a obličejem se zavrtal do svého polštáře. Vzpomněl si na flashku ve své tašce. Přemýšlel, jak se mu dostala do skřínky. Mimo malých otvorů na skřínce se dovnitř nebylo zvenku jak dostat. A i těmi otvory by prošel nanejvýš jen složený papír. A flashka, kdyby se někdo doopravdy snažil... Se zamručením se donutil zase zvednout do sedu, pak si k sobě přitáhl svůj batoh a notebook.

Počkal, než se mu přístroj načte, a když se před ním objevila jeho tapeta coby společná fotka s Jiminem, jak ho z boku objímá a na oko ho líbá na tvář, zatímco se ho Yoongi snaží marně odstrčit, se slabě usmál. Jimin měl ten den narozeniny a Yoongi mu dal nový foťák. Jimin se rozhodl fotoaparát okamžitě vyzkoušet, a tak vznikla Yoongiho nová tapeta.

Stále s úsměvem pomalu zapojil flashku do notebooku a bez rozmýšlení rozklikl složku se soubory. Yoongi naklonil hlavu a myší pomalu přejel k jedinému souboru, který se na disku nacházel - video. Nemělo žádné pojmenování, jen pár čísel a nějaká písmenka. Nijak si s tím nelámal hlavu a video otevřel. Málem se zalkl, když se před ním objevil... No, on. Min Yoongi. Díval se na sebe.

"Co to sakra je?!" vykřikl rozhořčeně a video okamžitě vykřížkoval. No... Za jiných okolností by na tom nebylo nic zvláštního. Za jiných okolností by to bral jen jako špatný vtip, ale tohle... Tohle byla úplně jiná okolnost.

Yoongi si na videu honil.

Bylo to z dnešního rána.

» chapter 2 «
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | Web | 16. října 2017 v 19:54 | Reagovat

Ja turo poviedku zbožňujem! *-* A som rada, že sa objavuje aj tu, na tvojom novom blogu.
Využijem to, aby som si to od znovu prečítala *-* Takze sa teším na ďalšie časti ^^ *-*

2 soul♡burn soul♡burn | Web | 16. října 2017 v 22:54 | Reagovat

[1]: Aw, děkuju! ;A; Jsem ráda, že se na ni ještě nezapomnělo, i když je to děsný trash, jak si to tak po sobě čtu... :D

3 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 17. října 2017 v 0:11 | Reagovat

[2]: Poznám tie momenty, čítať po sebe niečo :D (preto niektoré poviedky, som ešte nezačala zverejňovať, čo boli na starom blogu)

4 eni eni | Web | 19. října 2017 v 9:25 | Reagovat

Čtu to prvně, takže trpím, že nevím, co bude dál, ach jo :D Ale já si počkám. Fakt poutavý začátek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama