jack off || backstory; jung hoseok

30. října 2017 v 10:00 | soul♡burn |  jack off

Celou povídku doprovází malé střípky z minulosti... První backstory patří Hoseokovi. Psané je to v první osobě, takže doufám, že to nebude vadit, líbilo se mi to tak víc. :) Užijte si Hobiho.
Předem varuji, že se tam objevuje násilí a 18+ content.


▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Znechuceně jsem se prohlížel v zrcadle. Bylo naivní, myslet si, že by mi sprcha mohla pomoct; že by mi pomohla vyčistit si hlavu; vymazat vzpomínky; okamžiky...

Směšné.

Roztřesenou rukou jsem si opatrně přejel po barevných modřinách, rozsypaných různě po břiše - kde je nikdo neuvidí. Bylo hloupé, myslet si, že jsou krásné, že mne snad dělají výjimečným... Všechno, co mi bylo nakukáno do hlavy, byla jedna velká prachsprostá lež.

Noční můra.

Ztěžka jsem polkl, když se ozvalo bouchnutí dveří.

"Tolik k čistotě," zamumlal jsem, jakmile jsem uslyšel kroky na schodech. Možná jsem měl s tou sprchou počkat. Koukat se na tu paletu barev na svém těle jednou stačilo, ale kdo by neodolal, když za pár minut můžete mít ve své sbírce o barvu navíc.

"Čekal jsi na mě?" Po zádech mi přejel nepříjemný mráz, když se rozletěly dveře a ozval se výsměšný tón hlasu mého otce.

"Ale ale. Prohlížel sis moje pěkný značky? Sluší ti, spodině jako ty. Měl bys mi bejt vděčnej." Nemělo cenu zakrývat se ručníkem. Už ne. Jediné, co jsem teď mohl udělat, bylo mlčet a nechat tu bestii, která se nazývala mým otcem, aby si užila svou hru, než mě zneužitého nechá ležet někde v koutě.

Jako vždycky.

"Tak pojď k tatínkovi, ten už se o tebe, ubožáčka, postará," zavrčel netrpělivě. Vysoká a o dost silnější postava mu nade mnou dávala značnou převahu. Nemělo proto cenu se nijak vzpírat. A i kdybych se o to pokusil, přivodil bych si akorát ránu navíc. A to nebylo něco, po čem jsem v tu chvíli toužil. Za tu dobu jsem se už naučil, jak svému otci vycházet vstříc, abych z toho vyšel s co nejmenšími zraněnými.

"Tak bude to?! Pohni se kůže líná a pěkně na mě vyšpul tu svojí prdelku." Chtělo se mi zvracet. S bledou tváří a očima pevně přikovanýma k dlážděné zemi, jsem udělal několik opatrných kroků ke svému otci. Neodvažoval jsem se mu pohlédnout do tváře. Byl jsem si jistý, že by mi dokázal jednou ranou vyrazit všechny zuby, kdyby chtěl.

Odolal jsem nutkání vyjeknout, když mne dvě silné paže donutily kleknout si na chladnou zem.

"Rozmyslel jsem si to. Nejdřív mi vykuř jako tatínkova oblíbená děvka a pak se mi hezky nastavíš. Nemáme přeci rádi lenochy, že?" zavrněl jedovatě, když si rozepínal pásek. Prsty mi pak zajel do tmavých vlasů a v pevném stisku mě donutil zvednout k němu tvář.

"Rozumíš, koťátko?"

Jen na zlomek vteřiny jsem si dovolil zadívat se mu do očí, než jsem slabě přikývl a bez váhání mu stáhl kalhoty i se spodním prádlem až ke kolenům.

"Na předehry nemáme čas, vem si mě pěkně hluboko." Nemohl jsem si dovolit neuposlechnout, a tak jsem bez odmlouvání udělal, co po mě bylo žádáno. Ignoroval jsem svůj zvedající se žaludek, když jsem si plnil ústa otcovým penisem. Netrvalo dlouho, než mě do krku bolestně šťouchala špička již plně naběhlé erekce.

Připadal jsem si jako ubožák. Od té doby, co můj otec zjistil, že ho matka podvádí, rozhodl se vybíjet si svůj vztek na mně; na vlastním synovi. Nesnášel jsem svou matku. Nesnášel jsem ji za to, že to kvůli její nevěře jsem byl nucen teď kouřit vlastního otce.

Zvrácenost.

"Koukej se mi pěkně do očí, koťátko," zavrčel výhružně, když si mou hlavu přitlačil hluboko do klína a schválně mě tak nechal, abych se dusil. S uslzenýma očima jsem mu odhodlaně oplácel pohled. Pomalu jsem začal cítit, jak mi sláblo tělo, ale pořád jsem si nedovolil odporovat. Nevěděl jsem, co mohlo být horší. Bylo to nechutné. Zvrácené. Za pár vteřin mě konečně nechal, abych se nadechnul, než mi poručil, abych vstal a ohnul se přes umyvadlo.

Bylo mi do pláče. Cokoliv, jen ne zase tohle...

Neudržel jsem to. S tichými vzlyky jsem zíral na svůj odraz, když se do mě cpala celá délka mého otce najednou. I přes sliny na jeho penisu to neskutečně pálilo a já cítil, jako bych se měl každou chvíli rozpůlit vejpůl. Stále jsem v sobě ale držel dostatek strachu na to, abych nezačal prosit. Žadonit... Jen aby to tomu praseti udělalo ještě větší radost.

"Mmmmm, to je ono," zasténal svým hlubokým hlasem, který jsem kdysi tak miloval, když začal bez milosti přirážet. "Jsi užší než tvá matka."

Oh.

▬▬▬

Se zastřeným pohledem jsem zíral na displej svého mobilu. Čtrnáct zmeškaných hovorů. Měl bych mu zavolat zpátky? Možná, stejně už mi docházela dávka. A já nechtěl ztratit ten pocit štěstí a bezpečí, bylo mi dobře. Nemohl jsem si dovolit ztratit to...

Ne teď. Bez váhání jsem ťukl na "volat".

"Ah, konečně! Co ti tak trvalo?! Víš, jak jsem se o tebe bál? Nevzal sis toho moc, že ne? No tak, odpověz mi!" Pobaveně jsem se zahihňal. Byl tak rozkošný, když se staral.

"Neboj, Tae, cítím se skvěle! Jsi fakt zlato, víš to?" uklidnil jsem ho a neubránil se dalšímu úsměvu, když si úlevně oddechl.

"Kde jsi? Přijdu za tebou." Chvíli bylo ticho. Netrpělivě jsem si poposedl a přendal si telefon do druhé ruky, zatímco jsem si zbytek bílého prášku nasypal na vrch dlaně.

"Neříkej mi, že už nemáš," ozvalo se konečně. Ignoroval jsem starost v jeho hlase, zatímco jsem si s láskou prohlížel své záchranné lano, díky kterému jsem byl schopný ještě fungovat.

"Chci tě vidět," ohradil jsem se ublíženě - vážně jsem ho chtěl vidět.

"Jenom se o tebe bojím, viděl jsem už hodně takových... Začátečníci jako ty, víš..." zamumlal Taehyung trochu smutně, bylo ale slyšet, že mu na rtech pohrával úsměv. Mimo toho drobečka na dlani byl Taehyung můj nejlepší přítel. Navíc jsem mu byl zavázaný, to on mi podal záchrannou ruku, když jsem byl na svém nejhlubším dně.

"Zase u tý kašny? Pěkně se sjedem, hodíme všechno za hlavu."

Dřív, než otec přijde domů.

▬▬▬

"Stěhovat?" pozvedl jsem obočí, když mi to matka oznámila. Vysoká černovláska, na pohled vůbec nepřipomínající svůj věk, se na mě omluvně usmívala.

"Vím, že jsme... rodina, ale víš jak to mezi námi teď je. A nebudu tě nutit - samozřejmě si můžeš vybrat, kde budeš chtít zůstat."

Hořce jsem se ušklíbl. Až moc dobře jsem věděl, jak to mezi nimi bylo.

"To je v pohodě, mami. Chápu to, prostě odtud vypadneme." Matka vypadala překvapeně. Nijak jsem se tomu ale nedivil - právě svému synovi oznámila, že podváděla jeho otce a že se budou stěhovat k jejímu milenci a jediný, co dostane je "To je v pohodě, mami".

"Jsi si jistý? Myslím... Uvědomuješ si vůbec, co jsem ti teď řekla?"

A to bylo poprvé, kdy jsem byl rád, že otci zahnula.

"Věř mi, jsem rád, že jsi šťastná," přikývl jsem, možná až moc nadšeně. Ale nikdo mi to nemohl zazlívat. Vlastní otec mě zneužíval a já teď měl možnost od toho všeho utéct. Jen tak. Nepamatoval jsem si moment, kdy bych cítil větší radost.

"A co ten kluk, se kterým se bavíš?" zeptala se se starostí v očích. Věděla, že jsem moc přátel neměl, ačkoliv to nedokázala pořádně pochopit.

"Nemusíš mít starost. Tae nebydlí daleko," ujistil jsem ji s úsměvem. Kdy jsem se naposledy takhle usmíval, když jsem nebyl zrovna sjetej?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomiko Natsuki Tomiko Natsuki | Web | 2. listopadu 2017 v 7:33 | Reagovat

Prečo si práve na túto backstory, absolútne nepamätám? No, nevadí...
Mám chuť vykastrovať Hobiho otca, poriadne tupím nožom.

2 eni eni | Web | 3. listopadu 2017 v 13:42 | Reagovat

Jsem znechucená, ale je asi zřejmé, že za to může to, čím si tady musel Hobi projít. Takhle surové povídky snad normálně ani nečtu a nejspíš je to přesně z tohohle důvodu. Každopádně se mi pořád líbí tvoje psaní a já si jdu pročistit hlavu, abych z ní tohle dostala... Trpím, vážně trpím.

3 soul♡burn soul♡burn | Web | 5. listopadu 2017 v 21:58 | Reagovat

[1]: Taky bych si ji nejradši nepamatovala, je ošklivá a sama sobě se divím, že jsem dokázala něco takového stvořit... >.>

[2]: Tak to jsem ráda, že jsem tě spíš neodehnala. :D Vidíš, ani jsem nijak nepřemýšlela nad tím, jak můj styl působí na druhé, vlastně ani nevím, jak můj styl vlastně vypadá, ale budu směle pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama